MAREK SETÍKOVSKÝ

Narodil jsem se 24. března 1964. První dochované vzpomínky mám na oblíbeného plyšového medvěda Pavlínu a dva ruské tanky, které nám v Břevnově roku 1968 mířily nějaký čas do oken. Ta druhá vzpomínka formovala mou trvající nechuť k tankům a všem komunizmům i socializmům, včetně národního. Proti plyšovým medvědům vcelku nic nemám, když jich není moc.

Do školy jsem chodil nejprve ve svém rodišti, tedy v pražském Břevnově, později v západočeských Mlečicích, ještě později na Vinohradech (opět v Praze) a konečně poslední dva roky V Hostivici (kde si z té doby žádného nevychovaného spratka se jménem Rath nepamatuji – ale to sem nepatří).

Po velmi obtížném zdolání osmi let základní devítileté školy jsem v roce 1978 šťastnou náhodou udělal přijímací zkoušky na kladenské gymnázium, odkud jsem byl v roce 1982, týden před maturitou, vyhozen za předčasný úklid ruských vlajek z prvomájové výzdoby.

Po poučných dvou letech vojny u Klatovských dělostřelců, kde jsem mistrovsky ovládl techniku simulace a dlouhodobého pobytu na ošetřovně, jsem v roce 1997 konečně odmaturoval na večerním gymnáziu v Karlíně a přihlásil se na pražskou architekturu při ČVUT. Tuto školu jsem kupodivu bez jakýchkoli obtíží dokončil a oproti ZDŠ mi připadala dokonce docela snadná.

Od roku 1992 se živím jako architekt a bavím se jako karikaturista. Mám trpělivou ženu Hanu, hodného syna Matěje a kočku Elišku. Jsem celkem spokojený.

Medvěda Pavlínu, bohužel už jednookého a olysalého, zdědila moje mladší sestra Valerie a o jeho dalším osudu mi již několik let není nic známo.